Životopis: Monsignor Charles Balvo se narodil v americkém Brooklynu v roce 1951 a roku 1976 byl v New Yorku vysvěcen na kněze. Po ukončení studií kanonického práva v Římě byl přijat do diplomatických služeb Svatého stolce, kde svoji službu začal 1. 3. 1987. Během své dosavadní služby byl vyslán jako diplomat a apoštolský nuncius do různorodých zemí, jako např. Ghany, Ekvádoru, Chile, Jordánska, Jižního Súdánu nebo Litvy. V roce 2018 byl jmenován apoštolským nunciem v ČR. Zde působil už koncem 90. let jako jako rada Apoštolské nunciatury. V roce 2005 byl vysvěcen na arcibiskupa. Vaše Excellence, vítejte v našem podcastu!

Mons: Děkuji vám, je to můj první podcast!

Markéta: Co znamená slovo „nuncius“? Jaká je náplň vaší práce?

Mons: Slovo „nuncius“ v latině znamená „posel“. To slovo v latině má stejný kořen jako slovo „vyhlásit“. Jsem posel Svatého otce v zemích, kde jako nuncius sloužím. Přídavné jméno „apoštolský“ se ve Vatikánu používá často, máme např. apoštolskou administrativu, apoštolskou nunciaturu apod. Pochází to, samozřejmě, od samotných apoštolů.

Jacob: Liší se vaše role jako apoštolského nuncia od role velvyslance jiných zemí? Máte jiné pravomoci, nebo naopak jiné povinnosti?

Mons: Velvyslanec má za úkol svou zemi reprezentovat. Hájit její zájmy, produkty, turistiku apod. Velvyslanec chce svoji zemi představit místním. Mimo to ale zastupuje zájmy a politiku vlastního státu, organizuje cesty ministrů, poslanců atd. Moje práce je podobná, ale zároveň trochu jiná, protože já zastupuji Církev. Samozřejmě jsem diplomat a mám zde diplomatické povinnosti, navázal jsem kontakty s jinými velvyslanci apod. Moje práce je ale nejvíc zaměřená na vztahy s místní církví, jelikož Vatikán není typický stát, nemá průmysl anebo turistický ruch, nemá kulturní ani jinou politiku. Navíc Vatikán nevydává víza. Takže je to jiné. Za tu dobu, co jsem tady, jsem ale měl šanci Českou republiku procestovat a viděl jsem její různé části. Byl jsem už v několika diecézích a farnostech, kam mě pozvali. Nedávno jsem například sloužil mši pro Vysokoškolské katolické hnutí.

Markéta: Jak se z mladého muže, který vyrůstal v Brooklynu v 50. letech minulého století, stane kněz? Vyrůstal jste ve věřící rodině?

Mons: Ano, jsem z věřící rodiny. Narodil jsem se v Brooklynu. Když mi bylo osm let, tak jsme se přestěhovali za město, do předměstí. V té době to bylo v Americe časté. Taky bylo typické, že mnozí byli blízko komunitám lidí stejného etnického původu. My jsme byli původem z Irska a Itálie. Pro moje rodiče bylo ale především podstatné, že je naše identita katolická. Jako katolíci jsme i vyrůstali, navštěvovali jsme katolické školy, v kostele jsem i ministroval. Tehdy mě poprvé napadlo, že bych se mohl stát knězem.

Jacob: Potom, co jste se stal knězem, jste sloužil v několika farnostech ve státu New York. Po několika letech jste ale nastoupil na dráhu diplomata, jak k tomu došlo?
Mons: Během svých studií v semináři jsem byl vyslán do Říma, abych studoval teologii. Po svém návratu a vysvěcení jsem strávil pět let ve službách dvou farností. Po této době jsem měl v plánu jít studovat kanonické právo, jelikož jsem chtěl pracovat v administrativě Arcidiecéze New York. O diplomacii svatého stolce jsem už slyšel, měl jsem spolužáka, který se na tuto dráhu chystal. Konkrétní nabídku jsem ale dostal až během studií, a přijal jsem ji. Po dokončení doktorátu jsem byl 1. 3. 1987 vyslán do Ghany. Člověk nikdy neví, kam ho život zavede!

Markéta: Během své služby jste jako apoštolský nuncius sloužil v zemích, kde nemá křesťanství příliš dlouhou tradici, jak je tomu například v Evropě. Nakolik byla služba v těchto místech jiná?

Mons: Jelikož jsem sloužil v Africe, Jižní Americe, Evropě, Africe a na Novém Zélandu, můžu potvrdit, že každé místo mělo svá specifika. V Jordánsku je křesťanství od svého začátku, ale třeba v Jižním Súdánu je jenom 150 let. Tyto rozdíly jsou velmi dobře vidět třeba na vánočních tradicích. Vánoce se dnes slaví skoro v každé zemi světa, ale někde, např. v ČR, jsou tradice velmi bohaté, ale v Keni ty tradice skoro neexistují. V Africe si mnoho rodin nemůže vánoční stromeček dovolit, takže tyto tradice nemají takovou sílu jako třeba v Evropě, kde je ekonomická realita úplně odlišná.

Markéta: Jak vypadá vaše příprava předtím, než odcestujete do nové země? Musíte si načíst hory dokumentů a naučit se nový jazyk?

Mons: Příprava není zas tak náročná, jelikož neprobíhá skoro vůbec. Jako nuncius dostanu z Vatikánu dopis a jednoduše jedu. Jakmile ale doletím do nové země, dostanu z Vatikánu informace, které potřebuji, o stavu země, politice atd. V 90. letech jsem byl na krátkou dobu vyslán do ČR a naučil jsem se zde i trochu česky. S tehdejším nunciem, Giovannim Coppou, jsme měli každodenní vyučování češtiny. V některých zemích Afriky mají například 40 jazyků, takže jsem se jazyk tak soustředěně neučil, protože jsem neměl šanci to pochytit. Celkově lze ale říct že jako diplomat musím ovládat několik jazyků.

Jacob: Člověk by mohl říct, že papež František je trochu liberálnější než jeho předchůdci, chce, aby se církev otevřela skupinám, které předtím víceméně opomíjela, např. homosexuálům, rozvedeným atd. Jak Vy osobně vnímáte tuto změnu?

Mons: V rámci své služby jsem už sloužil třem papežům. Svatého otce ale obecně moc často nevídám. Můžu samozřejmě říct, že každý papež je jiný, má vlastní styl. Papež František je z globálního jihu, tedy ze světového regionu, kde není křesťanství tak pevně zakořeněné. Navíc je tento kontinent poměrně chudý. I to dává jeho přístupu jinou perspektivu. Zároveň papež František poměrně často cestuje, naposledy byl v Thajsku, v Japonsku, tj. v zemích kde není moc křesťanů. On poměrně často mluví o „periferiích“ církve a společnosti. Papeži Františkovi možná nejde úplně o to souhlasit se všemi, ale spíš o to, aby je přijal. Aby se lidem odsunutým na periferie, dostalo evangelia, pochopení a vědomí Boží lásky. Je to svým způsobem výzva jak pro církevní představitele, tak pro laiky. Měli bychom být otevření, umět všechny přijímat a ukázat jim krásu Boží lásky.
Markéta: Vy už jste předtím zmínil, že Svatého otce zas tak často nevídáte, jak to s vaší komunikací funguje? Musíte mu posílat hlášení o stavu v ČR? Potkáváte se ve Vatikánu?

Mons: Jako nuncius nejčastěji komunikuji se stáním sekretářem Vatikánu, což je něco jako hlava celé církevní administrativy. Samozřejmě, část mojí práce je o tom, abych Svatého otce informoval o tom, co se zde děje, jaká je situace v politice, ekonomice, v církvi. Co se týče osobního setkání s papežem, odehrává se většinou jednou ročně, když jedu navštívit státní sekretariát ve Vatikánu. Během této návštěvy mám i možnost soukromé audience. Nově se za papeže Františka zavedla setkání všech apoštolských nunciů jednou za tři roky, což je zajímavé, protože nás je poměrně hodně, kolem stovky po celém světě. Taky se samozřejmě může stát, že papež navštíví zemi, kde sloužím jako nuncius. To se mi zrovna přihodilo v roce 2015, když jsem byl v Keni. V té době jsem měl šanci zažít Svatého otce zblízka, jelikož byl ubytovaný u nás v nunciatuře. Celkově můžu říct, že papež František ví, kdo jsem, když jsem byl před pár lety vážně nemocný, tak mi dokonce osobně zavolal. Musím také podotknout, že pokaždé, když ho vidím, tak jej do České republiky zvu. Zatím se jen vždycky jen diplomaticky usmál, takže nevím, jestli někdy dorazí.

Jacob: Papež Jan Pavel II. byl průkopník apoštolského cestování po světě. Papež František na něj navazuje. Jak důležité jsou papežské návštěvy pro místní křesťany? Jakou váhu mají pro Svatého otce?

Mons: Ano, papež Jan Pavel II. podnikl víc než stovku cest po celém světě a myslím si, že tyto cesty jsou mimořádně důležité, protože tímto navazuje kontakt s lidmi, s věřícími. Jako při každé návštěvě hlavy státu, ukáže daná země papeži jenom to nejlepší, co má. Návštěvě u sebe doma byste taky neukázali nepořádek ve skříni. Přesto všechno má papež aspoň šanci otevřít veřejnou diskuzi ohledně témat, které tu zemí trápí, které jsou pro tu zemi důležité. Papež František nechce být celebrita, nepotřebuje mít plné stadiony fanoušků, chce opravdu v té zemi diskutovat a být poslem Božím, tak jak to dělali úplně na začátku apoštolové. Podobnou úlohu mají biskupové. Jejich úlohou je jezdit po diecézích a farnostech, mít kontakt s lidmi a být, jako Svatý otec, Božími posly.

Markéta: Vy jste kdysi sloužil v nunciatuře v ČR koncem 90. let a nyní jste se po bezmála 30 letech vrátil. Jak vnímáte změny, kterými naše společnost prošla?

Mons: Za sebe bych řekl jednoduše, že jste tady kdysi neměli tolik amerických fast food restaurací jako McDonald ‘s, Burger King a podobně. Samozřejmě prošla společnost i velkými technologickými změnami, zejména co se týče mobilů a internetu, i když to by se dalo říct asi o každé společnosti před 20 lety. Také se toho moc změnilo politicky, když jsem tady sloužil naposledy tak byl prezidentem Václav Havel a nyní jim je Miloš Zeman, takže se také změnila doba a politická scéna má dnes před sebou jiné výzvy. Po církevní stránce je největší změna množství infrastruktury, kterou má církev k dispozici, a která před léty nebyla. To znamená vlastní školy, hospice, léčebná zařízení apod., což je velmi pozitivní.

Jacob: Během své služby v Keni jste také sloužil jako pozorující člen environmentálního programu OSN a řešil otázky spojené s klimatickými změnami. Jak důležité je, aby církev do těchto záležitostí mluvila a jaká je role nás křesťanů v otázkách změn klimatu?

Mons: Když papež František navštívil Nairobi, tak největší část jeho programu byl návštěva místního sídla OSN, kde měl vystoupení ve španělštině. Zde mluvil o klimatických změnách a o důležitosti celosvětového řešení. Pár týdnů nato se v Paříži schválila dohoda, kterou podepsali skoro všechny země světa a zavázali se řešit klimatické změny důsledně. Já osobně jsem během svého působení na ostrovech v Pacifiku rozmlouval s místními biskupy a prosil je, aby toto téma řešili ve svých diecézích a mluvili o něm. V této části světa je to totiž velký problém, jelikož s vyšší mořskou hladinou je velká šance že se tyto ostrovy budou muset evakuovat. Důraz svatého stolce je na humanitárním aspektu této krize, ne zas tolik na vědeckou stránku věci. Co se týče celého problému klimatických změn, musíme si uvědomit, že jako křesťané máme vůči veškerému stvoření velkou odpovědnost a musíme o planetu pečovat.

Markéta: Česká republika by měla mít brzo nového kardinála, budete moct do výběru nějak zasáhnout?

Mons: Kardinál Duka už dosáhl důchodového věku a požádal papeže o zproštění služby, ale papež František ho požádal, aby ještě chvíli zůstal. To znamená, že dokud já nedostanu zprávu z Vatikánu, tak to tak nadále zůstane. V blízké době se také budou řešit nový biskupové na Moravě, v Brně, Ostravě a Olomouci, jelikož ti také již dosahují důchodového věku. Jako nuncius mám velkou zodpovědnost za proces výběru nového biskupa nebo kardinála. Musím posbírat veškeré poznatky a podklady, které pak papeži pomohou se rozhodnout pro konkrétního kandidáta.

Jacob: Jelikož je tohle náš vánoční díl, mohli bychom Vás poprosit o nějaké vánoční poselství pro naše posluchače, třeba v češtině?

Mons: Vyprošují vám, aby Kristovo světlo zářilo ve vašich srdcích a ve vašich životech a zahnalo každou temnotu. Vyjadřuji pevnou naději, že Bůh zahrne vás a všechny vaše nejbližší svým hojným požehnáním. Přeji vám krásné a veselé Vánoce.